Z3V-závod tří vrchů 2.-4.11.2007
Z3V nebo-li závod tří vrchů- extrémní závod dvojic
Z3V nebo-li Závod tří vrchů se konal první víkend v listopadu. Celá akce byla pojatá jako extrémní závod (konaný v okolí Teplic v Českém středohoří). S částí roverů jsme se rozhodli se ho zúčastnit. Nakonec nás jelo 5 – Shark, Jelen, Kosťa, Lung a Koumák. Skupinky byly po dvojicích.
Jak to viděla Shark:
Hned na nádraží v Teplicích nás přivítal Král se svojí
chotí. První úkoly nás čekaly po městě. Najít různé části zprávy, a tak dorazit
do cíle. Večer se konala ještě seznamovací hra, na kterou museli být všichni
oblečeni v historických kostýmech. Ráno v soboru se vyráželo podle
pořadí, které jsme si vylosovali večer. Já a Spejblík jsme vyráželi
s první skupinou. Vlakem jsme dorazili do Bíliny, kde začalo naše
putování. První vrchol byl Radobýl. Na něm nás čekal úkol vyskloňovat správně
slovo Radobýl. Poté nám byla v dáli ukázána výsypka, kam jsme se měli
dostat. Upřímně, najít toto stanoviště bylo asi nejtěžší. Přes ty pískové duny
jsme se hrabali děsně dlouho, než jsme našli stanoviště s balónky. Na
tomto stanovišti jsme měli co nejrychleji vyběhnout pískovou horu. Bylo to
docela obtížné, nebylo se čeho přidržet a písek hrozně klouzal. Potom jsme si
měli nabrat co nejvíce písku co uneseme a donést ho na 3km vzdálenou zříceninu
hradu. My jsme donesli 25 ešusů písku, což nebylo nakonec nikým překonáno J.
Další stanoviště bylo slaňování. Slaňovali jsme z asi 15m skály. Byla to
sranda. Poté jsme šli přes lesy a pole na další vrchol, kde bylo za úkol co
nejdéle chytat lelky (maximální chytání však mohlo být 1 hodinu). Po hodině
odpočinku jsme se vydali dolů z té křovinaté hory. Začínalo se stmívat a
to celkem rychle. Dali jsme se do běhu, abychom stihli další úkol – lodě. Čekal
nás úsek peřejí dlouhý asi 2,5 km. Byly jsme poslední hlídka, kterou na tento
úsek pustili. Ostatní hlídky buď loďmi již nejely anebo jen na pár metrů, a pak
měly zkrácenou trasu. Jakmile jsme nasedli do lodě, padla úplná tma. No, řeknu
vám, jet peřeje ve tmě a nevědět, kde je jaký kámen, je tedy psycho. Čelovky
tak daleko totiž nedosvítí. Lodě jsme zdárně přežili a pak nás již čekala jen
dlouhá asi 6 km cesta do Teplic, navíc se dalo do hustého deště, takže jsme
byli úplně mokří. Do Teplic jsme dorazili jako 11. hlídka a poslední, která
závod dokončila v původní plné verzi. Hlídek bylo celkem 30. Byla jsem
pyšná, že se mi letos závod podařilo dokončit. Bohužel naši kluci, kteří zde
byli poprvé, se zasekli již u hledání toho proklatého druhého stanoviště. Večer
byla společná závěrečná hostina na hradě u Teplic. V neděli se už jen
uklízelo, pak jsme zašli do cukrárny (příšerně drahé – asi mají dovoz
z Prahy, či co, že to tam bylo dražší než u nás). V 11 nám jel vlak
do Prahy. Tak ahoj příští rok!! Culík-Shark
Jak to viděl Kosťa:
Večer před závodem,
který měl probíhat v sobotu, každá závodní dvojice hlásila své ambice.
Někteří se přišli vyspat, umřít a hlavně vyhrát. Ale já s Jelenem a poté i
Lung s Koumákem přijeli poznat vidlákov. (každý Tepličák přeci musí vědět,
že Praha je jediné město v Česku:)) Ráno nastal samotný závod, první
postupový cíl byl prudce stoupající kopec, který jsme závratným tempem vyběhli,
abychom na vrcholku spatřili smog v údolí. Bylo to tam moc pěkné. Další
cíl se nacházel kdesi na výsypce na dost špatně označeném místě. Trochu jsme
bloudili a už nás to moc nebavilo, tak jsme to trochu zatáhli- zbývalo nám asi
dalších čtyřicet kilometrů....... ALE TO NEVADÍ !!!!!!!!!!!!! MY JSME PŘECE
PŘIJELI POZNAT VIDLÁKOV!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Kosťa