Kdo neleze snámi leze proti nám 6.1.2008
Dnes jsme se rozhodli vyrazit na lezeckou stěnu a potom si udělat hezkou chvilku v čajce. Ve složení Jelen, Rákos a já jsme tedy přijeli někam na Anděla, Gyps dorazil až na místo, protože se někde zapomněl, či co… (Jestli jsem na někoho zapomněla, tak se omlouvám)
Rozměry budovy, ve které se leziště nachází, patrně nedovolily vybudovat klasické stěny, ale pouze bouldery. (Což ovšem neznamená, že vás budou míň bolet ruce.) Vydrželi jsme něco přes hodinu, pak už prsty řekly ne a my čím dál víc a víc padali dolů jako shnilý hrušky. Pak jsme došli k závěru, že to vážně nemá cenu, a se sebevědomím hluboce pod nulou jsme se vydali do nedaleké čajovny. Tam na nás čekala Alík, Béďa, Kosťa a Lumpík. Každopádně jsme si užili krásné odpoledne, vypili jsme čajíčky, zahráli si Rákosovu hru Mrakošlapi, kterou, pokud vím, vůbec nikdo nepochopil, ale o to větší to byla sranda, nu a pak už jsme se rozutekli do svých domovů.
A já i na závěr zůstanu u svého hesla „stručně a jasně“, takže: Adieu!