M.I.S.E. 007 18.-20.4. 2008
MISE 007 …z pohledu organizátorů
video z akce na: http://www.youtube.com/watch?v=U65UI-okn2oNa počátku bylo Slovo. Pak se to nějak střádalo a střádalo, až tu byl najednou duben a s ním i blížící se Mise, kterou jsme z větší části organizovali. Přes všechny válečné porady a přípravy o schůzkách i mimo ně jsme se dopracovali až k pátku 18.4., kdy jsme opustili rodnou vesnici a vydali se vstříc nepoznaným krajinám - tedy do Litoměřic. Cesta proběhla víceméně podle plánu, a klubovna byla až mile blízko nádraží, takže začátek vypadal slibně. Zvrhlo se to až potom.
Doopravdy
to začalo k večeru, když se sjeli všichni účastníci. Rákosovo osobité
pojetí Jamese Bonda i Culíkovy až brutálně seznamovací hry se sirkou a
toaleťákem uvedly celý víkend ve velkém stylu. Následoval celovečerní trhák
James Bond Dnes neumírej, kterýžto byl promítán na bílou stěnu se dvěma háčky.
Pak se šlo spát. (Oproti běžným poměrům docela dobrovolně, možná za to mohl pud
sebezáchovy, který nás chtěl vyvarovat následkům vstávání plánovaného na šestou
ranní.)Bohužel,
ve finále to s tím spaním dopadlo ještě hůř, než to vypadalo zezačátku. Sú
totiž přepadly nějaké docela hrozivě vypadající noční můry, takže si moc
neodpočinula ani ona, ani my. Když se k tomu pak přidalo to pověstné ranní
vstávání… no, myslím, že od zombíků jsme moc daleko neměli. Následoval
náš rozvoz po stanovištích a následné čekání na skupinky. Nevím jak ostatní,
ale já měla tu čest strávit romantické dopoledne na posprejované zastávce
v Hlinné (neptejte se, kde to je, nevím to). Nejdřív jsem si připadala
jako bezdomovec - ve spacáku, na lavičce… S příchodem prvních závodících
jsem si ale rychle uvědomila, že jsem na tom vlastně skvěle.
Venku totiž
pršelo, a všichni byli od kolen dolů hnědí, a to doslova. Byli i tací, kteří
ždímali ponožky. (Aby bylo jasno, na mém stanovišti se mělo kreslit nohou,
jinde si boty, pokud vím, nesundávali.) Odpoledne jsme se začali pozvolna
vracet do klubovny. Většina lidí spala nebo něco takového, já jsem se
Spejblíkem vařila večeři (=buřtguláš, jako obvykle). Večer se už nic moc
významného nedělo, pokud vím, v plánu byly nějaké deskové hry. Jak to
dopadlo, nevím, poněvadž jsem spala.V neděli
ráno proběhlo vyhlášení výsledků. Pak nás opustila část účastníků, prý kvůli
pondělním přijímacím zkouškám. Následovala venkovní hra, úklid, a pak jsme se
pomalu rozloučili.
Tím ovšem naše velké zážitky zdaleka neskončily. Ve vlaku jsme totiž U.F.O., Kačírek, Rákos a já narazili na poloprázdné kupé, tak jsme si říkali, že máme zase jednou štěstí. Původní domorodí obyvatelé vypadali zezačátku docela neškodně. Pak jsme se ale zeptali, jestli by jim vadilo hraní na kytaru, načež na nás byla z úst jakési starší dámy vychrlena snůška, ehm, výchovných řečí. Byli jsme asi pětkrát nařčeni z neúcty k dříve narozeným, z drzosti, z nedostatku lepšího světa a bůhvíčeho ještě; máme si prý uvědomit, že nám nepatří celý svět, máme si uvědomit, že už nejsme někde na táboře, ale mezi slušně vychovanými lidmi, bla bla bla. Zkrátka a dobře jsem na ni zírala s otevřenou pusou a nezmohla jsem se ani na slovo. Asi po minutě a půl jsme vypadli ven z kupé a na chodbičce jsme se chlámali jak pominutí. (Co byste od takový špíny jako jsme my čekali? Asi jsme vážně nepoučitelní…) Poslední kapkou pro onu dámu musel být náš oddílový pokřik, který náááhodou vyšel zrovna na ten moment, kdy vystupovala na masaryčce z vlaku.
Važme si dříve narozených. Asi už tu s námi moc dlouho nevydrží… Amen.
zapsala Lentilka
MISE 007 z pohledu závodníka

zapsal Kosťa