Vánoční tajná výprava 7.-9.12.2007 fotky na www.kalinaci.ic.cz

V pátek brzy odpoledne jsme se sešli na Masarykově nádraží. Dorazilo celkem 10 roverů. Strávili jsme příjemně asi tři čtvrtě hodiny jízdy vlakem, než jsme dorazili do nám zatím tajného cíle- Roudnice nad Labem. Na nádraží nás čekal Spejblík(místní skaut), který nás odvedl do zdejší klubovny. Docela jsme se podivili zabezpečovacímu systému, který zde skauti mají. Klubovna, která se měla dočasně stát naším čtvrtým domovem (po rodinném domově, naší klubovně a škole), byla až neuvěřitelně rozlehlá. Když jsme si vybalili, přistoupilo trio Shark(Culík)-Spejblík-Rákos k programu. Spejblík se nám představil jako ředitel TV společnosti se svou asistentkou a bodyguardem. Jeho společnost se mu ovšem rozsypala pod rukama a on hledá nějaké dobré nápady, které by mu pozvedly sledovanost. Našel si pochopitelně nás. Následně nás rozdělil do tří družstev. Měly jsme si obstarat nějaké dobré rady, co a jak si máme vlastně vyrobit. Po splnění úkolů jsme se dozvěděli, že si máme vymyslet televizní program, který diváka nebude nudit, bude mít správné rozvržení pořadů v závislosti na aktivitě během dne a zlom(něco co divák nebude čekat). Po vypracování následovala dosti rozverná prezentace. Jako první jsem nastoupil já(tedy Lung) s Kosťou. Měli jsme TV Doprava, a v podstatě do veškerých pořadů jsme zakomponovali tramvaje. Od pořadu „Tuníme tramvaje, trucky i letadla“ přes „Pohár zlatého Pantografu“ až po „Invazi z planety Tramvaj“. Druzí nastoupili TV Děs ve složení Gyps-Lumpík-Jelen. Jejich programy se vinuly ve smyslu „Obědváme s kanibalem“a „Lupič nechyť zloděj“. Znělo to dost krvavě na to, abychom se nestačili netěšit na třetí tým ve složení U.F.O., Maňas a Kačírek a jejich TV Jarouška od Cimrmanů. Ti měli pestrý výběr od tradičních, jako Dlouhý, Široký a Krátkozraký, až po opravdové lahůdky, jako „Sám v cimře bez Cimrmana aneb postavte si cimru“ a „Sama v cimře s Cimrmanem“, vysílaný po dvaadvacáté hodině. Po tomto veselém programu jsme šli všichni pokojně spát.

Ráno nás vzbudili vedoucí, že máme jít ven a najít lísteček s cizím jménem. Moc se nám ven do zimy nechtělo, ale statečně jsme vyběhli. Když jsme se vrátili, zjistili jsme, že rozcvička má i druhou část – zatančili jsme si belgický tanec. Další část programu - snídaně proběhla v patřičně veselém duchu, navzájem jsme se podle těch jmen, co jsme posbírali, krmili. Na dopoledne byl připraven program tzv. Homeless Academy. Spočíval v několika disciplínách, který každý správný homeless potřebuje, aby přežil ve světě. Od sbírání vajglů, přes přenocování (imaginární), správné homeless mluvy, sbírání dříví až k policejním razijím, hledání si svačiny v odpadcích a plivání. Po sváče následovala klidnější činnost: malování. Ovšem nebylo ledajaké - bylo škrobové. Spočívalo v nanesení vrstvy škrobu na papír, obarvení papíru temperami a doplnění o plastické variace pomocí „hřebenů“. Jako další program byla záhadná venkovní aktivitka. Po zjištění, že mi máme na sebe vzít oblečení, které si můžeme zašpinit, jsme se celkem těšili. A vyplatilo se, protože v Roudnici mají postavené úžasné několikapatrové dřevěné bludiště. Úkol byl jednoduchý: zdolat ho co nejrychleji. Začali jsme časy, jako minuta a půl a nakonec sem nám podařilo je srazit pod minutu. Po obědě, ke kterému byly těstoviny kuře na paprice, následoval klid a potom lana. K místní klubovně totiž patří i pár lanových překážek. Začali jsme na síti, která byla 11 metrů vysoká, a pokračovali na pneumatikách a třemenech. Po lanech následovaly hry, které jsme si měli připravit doma. Začal Kosťa. Představil nám hru spočívající v tahání dvojic otázka-odpověď, které jsme si sami napsali. Následoval jsem já. Všichni měli za úkol vyrobit si z kusu papíru šest různých papírových věcí a poté s nimi plnili různé úkoly. Pak měli hry ještě Lumpík a Gyps. Další v programu bylo namalovat barvami na obličej druhého z naší dvojice podle toho jak ho vnímáme. Po večeři byl na chvíli volný program.Opět se roztočily karty Bangu a Jungle Speedu. Následně jsme byli přesunuti do menší místnosti, kde jsme s napětím vyčkávali, co se bude dít. Napětí rostlo, dveře se neotvírali, a my už byli netrpěliví. Najednou se dveře otevřely a my uviděli nastrojený stromeček, Rákose s kytarou, Culíka a Spejblíka, jak se na všechny usmívají. Spejblík nám rozdal prskavky a my začali zpívat koledy, tak jak nás zrovna napadly. Poté jsme se rozsadili okolo stolu a dostali každý deset counterů (kamínku ze skla), na které jsme barvami na sklo nakreslili svou osobní značku, která nás měla charakterizovat. Po dokreslení jsme nechali countery schnout a vrhli se na vánoční zvyky, které jsme si předem připravili po dvojicích. Nabídka byla pestrá: od pouštění lodiček, klepání na kurník, originálního jedení křížal na rychlost po házení botami. Potom všem jsme si prohlíželi naše fotky z výprav, jedli cukroví a rozdávali si dárečky(countery). Asi v 11 večer nám najednou Culík řekla ať se oblékneme do krojů a jdeme ven. Se zavázanýma očima jsme dorazili na místo v lese, které bylo úplně nádherně vyzdobené. Zde jsme složili roverský slib. Popisovat vám to nebudu, protože tento okamžik je jedinečný pro každého.

V neděli ráno jsme naštěstí žádnou rozcvičku neměli. Pouze nás mrzelo, že další program měl být venku a z důvodu deště se nemůže uskutečnit. Organizátoři měli naštěstí připravenou i suchou variantu dovnitř. Úkolem bylo posbírat co nejvíce písmenek, které se válely všude kolem a poté z nich postavit co nejdelší smysluplnou větu. Poté jsme zhlédli scénku z oblíbené televizní hry „Jak se doma znáte“. Byli jsme rozděleni do dvojic a měli se ve dvaceti minutách dozvědět o tom druhém co nejvíce informací ze tří zadaných okruhů: rodina, co umím a co znám. Pak vždy jednomu z nás byly pokládány otázky a za správné odpovědi byly udělovány body. Kdo měl nejvíc bodů, vyhrál. Pomalu se blížil čas odjezdu, proto jsme museli trochu poklidit. Po obědě každý dostal papírek s kolonkami a jednotlivými aktivitami, kde jsme měli napsat, jak se nám co líbilo. Následovalo závěrečné hodnocení akce. Výsledky ukázaly, že nejvíce jsme si užívali Homeless Academy a místní bludiště. Také jsme zjistili o jaké zkušenosti jsme se díky daným aktivitám obohatili. Cesta vlakem byla rychlá a my šťastně dojeli na Masaryčku. Tam jsme se po rozloučení rozešli s vědomím, že máme opět na co vzpomínat:)

zapsal Lung